27. 4. 2020

Světem sice hýbe téma pandemie koronaviru, ale neměli bychom přes ní zapomínat i na další problémy naší společnosti, zejména když se jejich drama odehrává právě teď. Jedním takovým je i povolení povrchového rozhozu jedu STUTOX II, o kterém v souvislosti s přemnožením hraboše polního v tichosti rozhodl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) v polovině února tohoto roku. Otevřel tak cestu k nekontrolovatelné otravě naší krajiny, respektive toho, co z ní na velkolánech ještě zbylo…

Skupina 12 senátorů pod vedením zeleného senátora Petra Orla proto minulý týden podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto nařízení. Zelení současně spustili kampaň s peticí adresovanou ministrovi zemědělství Miroslavu Tomanovi, ve které ho žádáme, aby nařízení ÚKZÚZ okamžitě pozastavil.

Vedly nás k tomu dva zásadní důvody. Tím prvním je skutečnost, že plošná aplikace jedu STUTOX II je zákonem zakázána. Jeho použití je možné jen cíleně, sypáním do nor. Nařízení ÚKZÚZ z tohoto obecného zákazu povoluje výjimku na základě posouzení konkrétní situace. My se však domníváme, že k tomuto kroku nemá ÚKZÚZ v zákoně oporu a nařízení je proto nezákonné.

Tím druhým je skutečnost, že povrchovou aplikací dojde nejen k otravě predátorů živících se hraboši, jako jsou draví ptáci, drobné šelmy nebo třeba čápi, ale i necílových živočichů, jako jsou zajíci, bažanti nebo srnci. Nebezpečí představuje také šíření větrem a splachem do necílových oblastí včetně povrchových vod, a jejich následnou otravu.

V pozadí tohoto podnětu je zároveň snaha poukázat na to, že přemnožení hraboše není ojedinělý jev, který by neměl širší souvislosti, a nelze ho proto vyřešit prostým navýšením množství jedu. Hraboš polní je součástí ekosystému zemědělské krajiny a jeho přemnožení jasně ukazuje na skutečnost, že celý tento ekosystém je narušen. Hrabošům zároveň svědčí teplé a mírné zimy, přesně takové, jako byla ta uplynulá a jaké se, bohužel, v důsledku klimatické změny stávají standardem. Pokud ovšem otrávíme predátory, kteří hraboše požírají, pouze tím celou situaci zhoršíme. Krajina bez predátorů je rájem pro další přemnožení hrabošů, což povede ke zvyšování tlaku na další chemizaci krajiny. Kdy tato eskalace skončí a jak daleko jsme schopni zajít? Až „… bude poslední řeka otrávená a chycena poslední ryba…“?

STUTOX II není jediným a dokonce ani nejhorším jedem, který se v rámci konvenčního hospodaření v krajině aplikuje. V naší půdě a zejména podzemní vodě se právě teď nachází koktejl chemikálií, které spolu navzájem nepředvídatelně reagují a mají stejně nepředvídatelné účinky na živé organismy. I kdyby se v zemědělství od zítřka začalo hospodařit bez jedů (jakože nezačne), většina z nich bude v půdě a podzemní vodě přítomná ještě roky, některé i desetiletí.

Zemědělské plodiny je proto třeba začít chránit především nechemicky: variabilním zpracováním půdy (včetně hluboké orby), zvýšením diverzity krajiny (pole, mez, louka, sad) a podporou přirozených predátorů (při absenci vzrostlých stromů např. výstavba bidélek pro dravce). Řada drobných zemědělců už to pochopila dávno a vydala se cestou udržitelného zemědělství. Skutečná budoucnost totiž může vyrůst jen v krajině bez jedů.

Magdalena Davis
starostka Mníšku pod Brdy a spolupředsedkyně Zelených

Text původně vyšel na blogu Aktualně.cz.