25. 5. 2020
Minulý rok na podzim si občané tohoto státu i jeho čelní představitelé připomínali 30. výročí konce totality a obnovení demokracie v této zemi. Všichni politici tehdy říkali, že demokracie se možná nevyvíjí tak jak jsme si to v listopadu 1989 představovali, ale že její současný stav je tím nejlepším čeho jsme byli schopni dosáhnout. Především tvrdili, že musíme tuto vydobytou demokracii chránit a bránit, aby se nevrátily bývalé pořádky. Toto je volná interpretace toho co si vybavuji ze zpravodajství z listopadu 2019.
Současná situace ve společnosti, mě osobně, ale 80. léta 20. století silně připomíná. Tu dobu, před jejímž návratem jsme měli demokracii chránit. Chovají se tak vládní politici, brání demokracii?
Mocní nahoře, něco rozhodují, stále to upřesňují a pozměňují. Následně věci, i nelogicky, nařizují nebo zakazují a lidem říkají, že to musí pochopit a vydržet. Sami se však svými rozhodnutími, příkazy a zákazy, řídí, jenom když chtějí.
A lidi, stejně jako za bolševika, na veřejnosti drží hubu a krok a tváří se, že poslouchají. A doma (řečeno slovy mojí babičky) si myslí něco o prdeli a většinu vládních nařízení mají na háku, protože jejich selský rozum vidí nelogické rozpory.
Z této nastalé situace neviním obyčejné lidi, ty k pasivní rezistenci vycvičilo 6 + 40 let totalitních systémů. Vinna je současná vládnoucí garnitura (úmyslně nepoužívám slovo elita), která se chová jako bolševičtí papaláši. Ostatně díky blahosklonnému souhlasu soudruhů, jsou nynější papaláši u koryt.
Jeden očividný příklad za všechny: Při tiskových konferencích vlády si můžete ověřit, zda mají členové vlády mezi sebou rozestupy 2 metry nebo alespoň 1,5 metru, jejichž dodržování vyžadují po lidech, svobodných občanech, svých voličích.
Politici určitě budou mít vysvětlení, proč to pro ně neplatí, ale takhle argumentovali i bolševici. A tato argumentace by jen byla potvrzením přísloví, že ryba smrdí od hlavy.
Vládnoucí elita by měla jít příkladem a sama dodržovat to, co nařizuje občanům. To je demokracie.
Těm, kteří dočetli, až sem děkuji. Těm, kterých jsem se dotkl, se omlouvám.
Přeji tomuto národu, aby se jeho příslušníci nenechali opít rohlíkem ani koblihou.
Pavel Ondráček