19. 1. 2017

Západní varianta středočeské dálnice D3 má pro dotčený region v nepřijatelném časovém horizontu a za přemrštěnou cenu několik nejasných přínosů a mnoho jasných nevýhod.

 Toto je pokračování názoru Romana Andrese Jak (ne)má vypadat doopravdy dobrá doprava na jih od Prahy? původně zveřejněného na portále Ekolist.cz.

Proč nedůvěřovat projektu západní varianty středočeské D3?

1. Projekt tzv. západní varianty v mnoha ohledech zastaralý, nereflektuje současné ani budoucí potřeby lidí a limity území.

2. Projekt trpí řadou technických nedostatků a při jeho projednávání v dotčených obcích se ukazují nesrovnalosti v detailech trasy, zahloubení stavby, při kolizích s jinými stavbami aj.

3. Časová nepřijatelnost – dálnice má být stavěna až po roce 2024, dopravní problémy v našem regionu nás trápí už řadu let a je třeba je řešit teď.

4. Neúnosná nákladnost projektu (60 mld. Kč za 60 km) – nehospodárné a neprůhledné financování řady obdobných projektů v ČR, deklarované náklady se možná ještě zvýší a projekt odčerpá peníze z jiných oblastí – zdravotnictví, školství aj.

5. Dvojí vyvlastnění:
vyvlastnění financí – projekt zaplatí občané, kteří většinou nebudou uživateli dálnice a
vyvlastnění majetku – vlastníkům, na jejichž pozemcích má být dálnice postavena.

6. Projekt nepodporuje principy udržitelné dopravy – zvyšuje kapacity pro kamionovou a osobní automobilovou dopravu, zapříčiní mnohé druhotné náklady ve svém okolí.

7. Projekt hrazený z veřejných prostředků musí sloužit veřejnému zájmu. Každý občan Středočeského kraje přispěje (ne)dobrovolně přes 52 000 Kč, zatímco tytéž peníze by asi raději využil pro zkvalitnění svého okolí, obce, domácnosti, zdravotní péče, vzdělávání aj.

8. Z cizího krev neteče? Ovšem státní rozpočet je plněn našimi vlastními penězi! Je velmi nepravděpodobné, že by tuto stavbu financovala Evropská unie.

9. Projekt přináší velká environmentální rizika – např. ohrožení místních zdrojů pitné vody, narušení vodního režimu krajiny, polétavé karcinogenní částice, umocnění dopadů katastrofálního sucha či půdní eroze v krajině aj.

10. Drastická změna krajinného rázu v rekreačně hodnotné krajině, např. v Posázaví. (viz mapa dotčeného území).

11. Zátěž životního prostředí při stavbě, při provozu i v souvislosti s průvodními jevy.

• hlukem, rušivým světlem, emisemi, ohrožením majetku a osob.

• likvidací přirozeného prostřední bezpočtu druhů rostlin, živočichů a dalších organismů, vč. vzácných a ohrožených druhů.

• rozvojem logistických center, skladů, odpočívadel, sedimentačních a retenčních nádrží aj., které mohou negativně ovlivnit další zájmy obcí

12. Omezení služeb krajiny lidem – např. hygieny a retence vody, kvality ovzduší, rekreace, vyrovnávání povětrnostních extrémů (teplotní výkyvy, přívalové deště, povodně aj.).

13. Omezení produkčních podmínek zemědělství, lesnictví, rybníkářství rozvoj půdní eroze.

Neaktuální dokumentace, připomínky zamítnuty

O proměně konkrétního místa, např. nejbližšího okolí svého bydliště, si lidé z uvolněných podkladů prakticky nemohli udělat představu – mimo jiné proto, že se ztratí v dokumentaci, klasifikačních tabulkách, kódech a technických popisech. Na přesnější či srozumitelnější podklady však ŘSD bylo a dosud je velmi skoupé. A tak dosud posledním podrobným zdrojem informací o plánované středočeské D3 zůstává dokumentace EIA a hodnotící posudek MŽP, byť se zde hovoří pouze o koridoru dálnice v šíři stovek metrů a ne o konkrétním umístění stavby a jejím provedení.

Odborná data, resp. podklady studií (např. zdravotní aj.), na základě kterých byla EIA vytvořena, jsou však v mnoha případech pořízeny ještě před rokem 2000. V době případného zprovoznění dálnice (asi 2030) bude při tom zcela jiný stav životního prostředí v dotčeném území, jiné (zpravidla přísnější) mohou být i limity a standardy složek životního prostředí a ochrany lidského zdraví.

Posudek objednaný Ministerstvem životního prostředí (vč. závěrečného stanoviska) má 369 stran, dokumentace EIA 526 stran. Obrazové přílohy jsou velice sporé a mapy v malém rozlišení, tak že jasnou představu o průběhu trasy západní varianty běžný člověk získá velice obtížně. I přes všechny výše uvedené nesrovnalosti bylo možné s dokumenty pracovat a v řádném řízení je věcně připomínkovat v naději, že budou připomínky vzaty v potaz. Řada obcí a měst, Česká inspekce životního prostředí, Národní památkový úřad, spolky i veřejnost vznesly řadu závažných námitek a nesouhlasných stanovisek. Jedná se například o nedostatečné posouzení hluku, emisní zátěže, nepřímé dopady apod. Preference západní varianty Ministerstvem dopravy je však stavěna nad veškeré odborné námitky. Politické rozhodnutí ignoruje hlasy těch státních institucí, které byly právě za účelem odborného dozoru v podobných situacích zřízeny. Nakonec však byly vypořádány tím nejsnadnějším způsobem – zamítnutím. A tak, místo aby EIA splnila účel, pro který se celé řízení dělá (zjištění reálného dopadu na životní prostředí obyvatel, jako podklad k identifikaci rizik, jejich zhodnocení a řešení), je na něj v českém prostředí nahlíženo jen na formální administrativní bariéru. To ostatně dokázala i nedávná aktivita Ministerstva dopravy a Ministerstva životního prostředí, když se s požehnáním vlády ČR zasadili o „zkratku“, aby tak stavařům umožnili utratit unijní peníze na stavby úseků dálnic ohrožených v očích Bruselu propadlou dokumentací EIA.

Kdo zaplatí 60 miliard?

Pokud se někomu dosud zdálo, že „spor o středočeskou D3“ je věcí názoru, nebo bojem za to, komu (ne)povede dálnice pod okny, nenechme se mýlit. Ekonomickou zátěž spojenou s výstavbou a provozem dálnice ponesou všichni obyvatelé státu. Objem investic, se kterým počítá ŘSD na dostavbu středočeské D3 je až těžko uvěřitelný. Zatím co v Německu je za srovnatelné provedení dálnice vynaloženo v přepočtu 280 milionů Kč/km, průměrné náklady na D3 jsou dosud 500 milionů Kč/km. Samotná západní varianta středočeské D3 má průměrné náklady neuvěřitelných 950 milionů Kč/km! Nutno dodat, že jde o odhad, při čemž dosavadní praxe ukazuje spíše na významné navýšení reálných nákladů oproti původním odhadům. Můžeme se jen dohadovat, zda je poslední uvedené číslo definitivní a zahrnuje v sobě i náklady na nájezdy, retenční nádrže a další vedlejší stavby, nebo zda náklady ještě porostou – to nám totiž Ředitelství silnic a dálnic zatím nechce sdělit. Zamysleme se nad tím, kolik pozornosti a vášní vzbuzují medializované spory resortů při sestavování státního rozpočtu, daňové úniky, spory o výši platů učitelů či důchodů, finanční situace ve zdravotnictví – většinou jde v těchto případech o stovky milionů až miliardy korun. Není zvláštní, že projekt s diskutabilním přínosem a značnými riziky za min. 60 miliard korun nevzbuzuje větší pozornost veřejnosti, ekonomických ani politických lídrů? Vždyť pokud by se měly tyto peníze jednoduše vzít ze státního rozpočtu, kde všude pak budou chybět? Anebo pokud by měla být uzavřena dohoda se silným investorem, např. z Číny, k jakým zárukám by se náš stát musel zavázat, aby to pro investora bylo zajímavé? Navíc není pravdou (jak občas bývá slyšet), že dálnice D3 je významnou evropskou dopravní prioritou. Naopak je oprávněné pochybovat, zda vůbec EU tento diskutabilní záměr podpoří dotačně. Pokud by se tak přece jen stalo, nestane se tak dříve, než v dalším programovém období po roce 2024. No, a když už do nějakého projektu investujete 60 miliard z veřejných prostředků, v jaké podobě by se měla tato investice veřejnosti vrátit? Nebylo by snad lepší za zlomek ceny dálnice vyřešit skutečné dopravní problémy v dotyčném regionu a zbylé peníze investovat do rozvoje obcí, zdravotnictví, školství a dalších oblastí?

Čím déle, tím hůře

Když se na věc podíváme z časového hlediska, zjistíme, že problémy v dopravní obslužnosti dotyčného regionu existují již několik desítek let a už asi 15 let existují řešení a jsou pro ně vytvořeny předpoklady v územně plánovací dokumentaci. Ovšem ačkoliv by tato řešení byla efektivní a mnohem méně nákladná, než uvažované dálnice, dosud nebyla uskutečněna. Slibovaná dálnice by se v ideálním případě začala stavět až v roce 2024 a dokončena by měla být až v roce 2028 (bohužel i zde lze předpokládat značná zdržení). ŘSD se chová jako nenasytná bestie – zvyšuje náklady staveb, prodlužuje přípravu a odsouvá termíny dostavby projektů. Výstupem je nekvalitní a předražená služba, kterou od této instituce veřejnost dostává za peníze odevzdané na daních a silničních poplatcích. Původní termíny zahájení výstavby v roce 2010, později 2013 už zjevně neplatí. Další slib z ŘSD, který ovšem opět odvádí pozornost a peníze od řešení dalších dopravních problémů v území odkazuje za rok 2024. Už dávno mohly být za zlomek ceny dálnice postaveny neustále odkládané stavby obchvatů Benešova, Olbramovic či Miličína, kde automobilová doprava způsobuje obrovské problémy už přes tři desetiletí. Co všechno se už za uplynulou dobu mohlo vyřešit?

Smutná paralela středočeské dálnice D3 a dálnice D8

Po seznámení s anabází stavby dálnice D8 napříč CHKO České Středohoří (tohoto času hojně medializované – události můžete sledovat na Facebooku Alternativy středočeské D3, jinak též pod heslem D8 na Wikipedii) se lze jen těžko ubránit srovnání obou projektů. Podobnost je vidět minimálně v šesti ohledech (stručně):

1. historie: Oba projekty pochází z budovatelské éry poloviny 20. století.

2. výběr trasy: U D8 bylo na výběr ze čtyř návrhů trasy, ale vybrána byla po dlouhých tahanicích ta nejdelší, nejvíce konfliktní ochranou přírody (prochází CHKO Středohoří) a nejvíce riziková (nestabilní podloží, trasa prochází sesuvným územím, což s sebou nese další obrovské náklady na bezpečnostní opatření, monitoring i sanaci škod – nedávné události u Prackovic jsou toho důkazem). V případě D3 bylo na výběr mezi třemi hlavními variantami s řadou subvariant (počítána tzv. západní a východní varianta i varianta nulová – bez dálnice). Vybrána byla varianta technicky náročnější (nový dopravní koridor místo využití stávajícího podél silnice 1/3, četné mosty a tunely), nejvíce devastující životní prostředí (Posázaví, Neveklovsko, České Sibiř) a nejvíce riziková (např. poddolované území Jílovska).

3. doba výstavby: Více než desetiletí zpoždění výstavby v obou případech.

4. rozpočet projektu: Několikanásobné překročení oproti počátečním číslům (pohybujeme se v řádech miliard Kč) v obou případech.

5. kritika odborníků, místních obyvatel a aktivistů

6. politická podpora kontroverzního projektu: V obou případech se stát reprezentovaný Ministerstvem dopravy a Ředitelstvím silnic a dálnic nechová jako hospodář a správce, nýbrž jako (špatný) dodavatel – zpochybňuje vady, velkoryse přehlíží nedostatky, přehlíží odbornou kritiku, podceňuje kontrolu, obhajuje drahý a náročný postup před efektivnějším řešením.

Více o problematice najdete na webu nezávislé neziskové iniciativy ALTERNATIVA STŘEDOČESKÉ D3 (www.alternativad3.cz). Můžete ji podpořit podpisem internetové petice, finančním příspěvkem, či osobní aktivitou.

Roman Andres
Autor je členem iniciativy Alternativa středočeské D3.
Článek byl převzat se souhlasem autora.