10. 7. 2017
Michal Berg, místopředseda Zelených a lídr kandidátky v Jihomoravském kraji, reaguje na článek Tomáše Hlaváče:
„Analýza programů politických stran je v předvolebním období jistě velmi potřebná. Je ale otázkou, jaký má smysl dehonestace plná zavádějících nebo rovnou lživých tvrzení, kterou ve svém názorovém článku, týkajícím se programu Zelených, předvedl Tomáš Hlaváč (Ad LN 30. 6.: Zelený program s dárkem pro každého).
A je taky zcela jistě možné přistupovat k analýze volebního programu s vyhraněným politickým názorem, umístit ale program Zelených „doleva od KSČM“, aniž by bylo toto tvrzení podloženo jediným konkrétním srovnáním s komunistickým programem, je nejen urážka, ale pochopitelně hlavně naprostý nesmysl. Podobně na vodě stojí potom i kritika velké části konkrétních opatření, při které autor prokázal pozoruhodnou míru neznalosti faktických reálií.
Začněme něčím méně zásadním. Není pravda, že snaha omezit světelný smog zhoršuje kvalitu osvětlení ulic. Světelný smog způsobují zejména zbytečné velkoplošné světelné reklamy, které s kvalitou osvětlení ulic nemají zhola nic společného. Podobně diletantsky se autor projevuje při zmínkách o „jednodušším vyvlastňování pozemků pro liniové stavby, zejména cyklostezky.“ Jak k této sentenci došel, když celý volební program slovo „vyvlastňování“ vůbec neobsahuje, je zvláštní záhadou.
Ironizující vývody jako symptom nepochopení
Autor také vyvozuje, že povinnost mít v nabídce bezmasé jídlo ve veřejných jídelnách se týká i restaurací. V daném programovém bodě je přitom jasně popsáno, že tento požadavek se týká jídelen ve školách, nemocnicích, ústavech sociální péče nebo věznicích. Shodou okolností byl v tomto roce obdobný zákon zaveden v Portugalsku. Ironizující poznámku o tom, že se opatření nebude týkat domácností, by bylo možné přejít taktním mlčením, kdyby to nebyl symptom širšího problému. Snaha kritiků přišít Zeleným „sociální inženýrství“ stojí přitom přesně naopak – není sociálním inženýrstvím nutit vegetariány jíst ve školách a nemocnicích masovou stravu?
Nyní ale k podstatnějším bodům volebního programu, ke kterým se autor článku vyjadřuje. Podpora sítě regionálních bank není nic jiného než pohled za hranice do Německa a Rakouska. Zde tvoří regionální „Landesbanken“ a „Sparkassen“ významnou a stabilizovanou část bankovního sektoru. Odstranění výjimky z registru smluv, kterou si dokázal u poslanců prosadit ČEZ, pak v žádném případě nespustí žádnou vlnu arbitráží zahraničních investorů. Každý ze subjektů má možnost v registru smluv nezveřejnit obchodní tajemství, na tohle zjištění stačí do příslušného zákona nahlédnout.
Také zmínka o tom, že „burzu Zelení zatím zavřít nenavrhují“, je opět zavádějící a zbytečná, ale pro vykreslení Zelených jako strašáků podnikatelského prostředí dobře poslouží. Po dalším strašení „znárodňováním“ ve věcí zdravotních pojišťoven (systém jedné pojišťovny přitom používá cirka 15 evropských zemí včetně Dánska, Itálie nebo Švédska) autor přidává na emočním důrazu použitím výrazu „stamiliardy“ a „tunel století“ ve spojitosti se sociálním bydlením.
Bydlení nájemní i sociální
Zákon o sociálním bydlení je přitom věc v civilizovaných zemích naprosto běžná a nebýt ostudné liknavosti aktuální vládní koalice, Česko jej už dávno mohlo mít – Sobotkova vláda ho měla v programovém prohlášení. Stát přitom nyní vráží 13 miliard ročně do kapes majitelů ubytoven právě proto, že smysluplná podpora sociálního bydlení naprosto chybí.
Vedle sociálního bydlení se ale program Zelených věnuje i dostupnému nájemnímu bydlení a článek tento rozdíl nijak nezaznamenal. Je to mimo jiné právě nedostatek nájemních bytů, co způsobuje růst cen nemovitostí. Ačkoli autor přisoudil pouhým čtyřem zeleným zastupitelům na pražském magistrátu magickou moc, kterou údajně způsobili nárůst cen bytů v Praze, možná by bylo smysluplnější reflektovat realitu. K přehřátí realitního trhu přispělo zejména pumpování peněz do ekonomiky v podání ČNB, což se centrální banka nyní snaží krotit omezením zákonných podmínek pro hypotéky. Každý rok se navíc do Prahy přistěhuje přes deset tisíc lidí, poptávku navíc generují i krátkodobé pronájmy přes Airbnb. A právě tyto faktory, nikoli čtyři zelení zastupitelé, stojí za nárůstem cen nemovitostí v Praze.
Města či země, které mají vyšší podíl nájemního bydlení, jsou vůči výkyvům realitního trhu výrazně odolnější. Například Vídeň je za jedno z nejlepších míst k životu považována právě proto, že město má pod kontrolou náklady na bydlení. Zelenína pražském magistrátu prosadili vznik fondu nájemního bydlení, ze kterého bude financována výstavba nových bytů, a podobně by chtěli tento problém řešit taky v dalších městech.
Je pravděpodobné, že některá opatření navrhovaná Zelenými se autorovi – profesí finančníkovi – nemusí líbit natolik, že mu stojí za to sepsat urážlivý a manipulativní pamflet do novin. Všem ostatním ale stačí letmý pohled do vyspělé Evropy, aby zjistili, že priority Zelených – čistá příroda, moderní stát a jistoty a bezpečí – jsou zde dávno součástí mainstreamové politiky.“
Polemika Michala Berga, místopředsedy Zelených a lídra kandidátky v Jihomoravském kraji, s Tomášem Hlaváčem vyšla v Lidových novinách 10. 7. 2017.
Text převzat ze stránky Zeleni.cz, kde je šířen pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0.